Městský vlastní příběh tanga
Tango na uruguayském břehu: La Cumparsita a milonga
Proč má Montevideo nárok být jedním ze dvou rodišť tanga – a jedna píseň, kterou téměř každá kapela ve městě stále umí uzavřít noc.
Zobrazit vstupenky do Primuseum na GetYourGuide ↗Dvě města, jedna řeka
| Nárok Montevidea | Nárok Buenos Aires | |
|---|---|---|
| Kořeny tance | Vyrůstalo ve stejných přístavních čtvrtích na tomto břehu Río de la Plata | Vyrůstalo ve stejných přístavních čtvrtích na druhém břehu |
| Uznání UNESCO | Součást společné nominace Argentiny a Uruguaye z roku 2009 | Stejná společná nominace |
| The anthem | „La Cumparsita“, kterou napsal osmnáctiletý student z Montevidea, je od roku 1997 ze zákona kulturní a populární hymnou Uruguaye | Nahrály a proslavily ji generace argentinských orchestrů |
Jedna řeka, dvě města, jeden tanec
Tango se formovalo v 80. letech 19. století v chudších přístavních čtvrtích na obou březích Río de la Plata — Montevideo na jednom břehu, Buenos Aires na druhém. Stejná směs evropských přistěhovalců, komunit afrického původu a venkovských migrantů, kteří se přestěhovali do obou přístavních měst, spojila jejich vlastní hudbu — argentinskou milongu, španělsko-kubánskou habaneru a uruguayské candombe bubnování — v to, co se stalo tangem. Není to tanec, který by vynalezlo jedno město samo nebo si ho mohlo plně nárokovat, ať už rivalita mezi nimi návštěvníkovi, který slyšel jen verzi příběhu z Buenos Aires, naznačuje cokoli.
Zápis na seznamu UNESCO se dvěma jmény
V roce 2009 UNESCO přidalo tango na svůj Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Návrh byl podán společně Argentinou a Uruguayí — formální, doložené uznání, že tanec patří oběma břehům řeky, ne jednomu hlavnímu městu více než druhému. Je to jeden z relativně mála zápisů kulturního dědictví UNESCO, které společně drží dvě země, a uruguayští propagátoři cestovního ruchu se o něj opírají jako o svůj nejsilnější důkaz, že Montevideo není jen poznámkou pod čarou k příběhu tanga z Buenos Aires.
Píseň, kterou student napsal na vypůjčeném klavíru
Gerardo Matos Rodríguez byl osmnáctiletý student architektury, když napsal melodii, která se stala „La Cumparsita“, a vytvořil ji u klavíru v budově studentské federace v Montevideu, nikoli v profesionálním studiu. Nechal přítele ukázat noty kapelníkovi Robertu Firpovi v Café La Giralda v Montevideu; Firpo je přepracoval do plné tangové aranže a uvedl ji se svým orchestrem v téže kavárně 19. dubna 1917. Texty později přidali argentinský spisovatelé Pascual Contursi a Enrique Maroni a spojená píseň se stala jedním z nejnahrávanějších tang na světě.
Kulturní a populární hymna Uruguaye
V roce 1997 uruguayský parlament schválil zákon 16.905, který jmenoval „La Cumparsita“ kulturní a populární hymnou země — formální pocta odlišná od skutečné uruguayské národní hymny „Orientales, la Patria o la Tumba“, přijaté v roce 1833. Žádné jiné tango nemá takové právní postavení v Uruguayi ani v Argentině, a to je fakt, který Montevideo rádo připomíná, kdykoli se obě města přou o to, komu tango vlastně patří.
Milonga, tehdy a dnes
„Milonga“ má v tangu dvojí roli: je to starší, rychlejší taneční forma, která se ve 19. století podílela na vývoji tanga, a zároveň je to moderní označení pro společenský večer tanečního tanga, kde si místní i návštěvníci, kteří umějí následovat, mohou spolu zatančit, místo aby jen sledovali představení. Montevideo má vlastní milonga scénu, odlišnou od formátu večeře a show, jaký nabízí Primuseum — žádná večeře, žádné představení vsedě, jen taneční parket, DJ nebo živá kapela a tanečníci, kteří přišli tančit, ne si nechat servírovat jídlo.
Co to znamená pro jednu noc v Primuseu
Vzhledem k tomu, jak úzce je „La Cumparsita“ spojena právě s Montevideem, lze s velkou pravděpodobností očekávat, že ji kapela během večera zahraje — většina kapel hrajících rioplatenské tango, na obou březích, ji v programu určeném pro návštěvníky považuje téměř za povinnou. Na konkrétní noc to zaručeno není, protože přesný playlist závisí na tom, kdo hraje a co si publikum vyžádá, ale je to ten jeden požadavek, u kterého je nejpravděpodobnější, že se ho do konce večera dočkáte.